16. ročník Mezipater udělil 5 cen, za Nejlepší celovečerní film, Nejlepší krátký film, Zvláštní uznání za celovečerní film, Zvláštní uznání za krátký film a Diváckou cenu.

Nejlepší celovečerní film

Cenu vybrala mezinárodní porota a získalo ji drama Navždy pannou (Vergine giurata). Filmový debut italské režisérky Laury Bispuri o albánské ženě, která se podle zvykového práva stane mužem a vzdá se fyzické lásky, zaujal porotu tím, že „nabízí neobvyklý a přitom komplexní pohled na transgenderovou zkušenost a sexualitu, na sebeuvědomění si vlastní osobnosti, na nutný únik před společenským tlakem silně patriarchální společnosti, na odvahu žít svůj život.“

 

Nejlepší krátký film

Studentskou porotou byl vybrán film 9:55-11:00, Ingrid Ekman, bytem Bergsgatan 4B, který natočily Cristine Berglund a Sophie Vukovic. "Je to skutečné umělecké dílo, které otvírá různá témata: sexualitu ve vyšším věku, osamělost, hledání lásky i ztrátu iluzí, kterou zažívají mladí lidé,“ zní vyjádření poroty.

 

Zvláštní uznání - celovečerní film

Zvláštní uznání od hlavní poroty získal snímek Nathana Nicholovitche Kam padá stín (De l'ombre il y a). Nekompromisní drama o francouzské trans* prostitutce Mirindě, která se protlouká v neútěšném prostředí kambodžského hlavního města Phnompenhu, označila mezinárodní porota za „intenzivní a hluboko pod kůži se zarývající zážitek. I v tomto filmu zasluhuje velkou pozornost a uznání hlavní postava, která prochází velkým vnitřním vývojem a její výjimečný herecký představitel David D’Ingéo.“ Ten je také jedím z hostů letošních Mezipater.

 

Zvláštní uznání - krátký film

Zvláštní uznání získal od studentské poroty krátký film Furiant českého režiséra Ondřeje Hudečka. „Veselohra o třech obrazech“ z mládí dramatika Ladislava Stroupežnického zaujala trojici porotců precizností i neotřelým pojetím. „Věk, kdy hledáme své místo do světě, představuje v originální narativní formě, kterou podporuje téměř extravagantní, a přesto plynulý způsob střihu... Ocenili jsme i fakt, že přestože se film odehrává v 19. století, nahlíží na sexualitu moderní perspektivou a netěží pouze z této složky Stroupežnického života.“

 

Divácká cena

Diváci mohli hlasovat po celou dobu festivalu v Praze a Brně a jako nejlepší film zvolili drama Antonia režisérky Marleen Gorris z roku 1995. „Feministickou pohádku“ o matce a dceři, které se po konci druhé světové války ujmou hospodářství na nizozemském venkově, uvedla Mezipatra v rámci retrospektivní sekce. Její popularita u českých diváků přispěla k celkovému úspěchu ženských filmařek, všechny tři hlavní festivalové ceny totiž letos připadly režisérkám.