Q&A k filmu Jedna z tisíce se trochu netradičně neúčastnila režisérka Clarisa Navas, ale tři představitelé hlavních rolí. Nebylo to ovšem vůbec na škodu, protože během natáčení tohoto filmu vyrostlo mezi herci, režisérkou a celým štábem silné pouto hodné velké semknuté rodiny. Podívejte se na záznam rozhovoru s Anou Carolinou Garcíou, Mauem Vilem a Luisem Molinou.
Film vypráví příběh 17leté Iris, která po vyloučení ze školy tráví léto hraním pouličního basketu na neutěšeném betonovém sídlišti v severoargentinském městě Corrientes. Společnost jí dělají bratranci Darío, vyoutovaný gay, a lásku i sám sebe hledající Ale. Když do čtvrti plné klevet a násilí přichází Renata se špatnou pověstí, dostává Irisino léto docela jiné barvy.
Herci místo, které tvoří důležité kulisy příběhu, dobře znal. Sami pocházejí přímo z Corrientes nebo blízkého okolí. Navíc se na roli poctivě připravovali pobytem ve čtvrti, kde se později natáčelo. „Měli jsme asi čtyři měsíce na zkoušky. Byla to příležitost být přímo v ulicích, mezi bloky domů, které se v tom filmu objevují,“ říká Ana Carolina García, představitelka filmové Renaty.
Iris s bratranci působí ve filmu tak přirozeně, jako by byli skutečná rodina. Jak se podařilo vybudovat na plátně takový vztah mezi herci, kteří se předtím neznali? „Neprožíval jsem to tak, že natáčíme velký film. Byla to spíš komunitní zkušenost, milá a hřejivá. Clarisa nám pomáhala budovat pouto, herci mi připadali jako bratři a sestry,“ popsal Mau Vila, představitel Daría, a dodal: „Nepřehrávali jsme jen nějaký scénář. Užívali jsme si proces, který byl hraním, ale zároveň realitou.“
A scénář, jehož autorkou je sama režisérka, byl spíš jen vodítkem. Herci byli povzbuzováni, aby do příběhu vnesli svoji vlastní životní zkušenost. Tím filmový příběh opravdu prožívali, což na ně kladlo nelehké nároky. Luis Molina, představitel Aleho, přiznává: „Jsem divadelní herec a první dny natáčení jsem si připadal, jako kdybych s herectvím začínal znovu od začátku.“ Ve filmu se objevuje také násilí, jež do prostředí chudých městských čtvrtí bohužel patří. I do násilných scén herci vnášeli své osobní zkušenosti. „Museli jsme se rozvzpomenout na nepříjemné věci, které se nám staly, když jsme byli mladší. I to je součást života naší komunity. Zároveň nám to dodalo sílu být v takovém světě a čelit tomu,“ řekla Ana Carolina García, filmová Renata.
„Ten film mi změnil život. Opravdu mi zahojil mé rány. Cítím se jinak poté, co jsem film natočil a pak ho několikrát viděl jako divák,“ říká Mau Vila, filmový Darío. Snímek Jedna z tisíce zatím neměl v Argentině premiéru. Protagonisté očekávají, že argentinskému publiku přinese stejné uzdravení jako jim samotným.
