Společně kupředu

Mezipatra oslaví letos svůj dvacátý ročník. Bude to radostné, emotivní, plné skvělých filmů a ožehavých témat. Všichni, kdo přijdou s otevřenou myslí, se tady budou cítit doma, v bezpečí a obklopeni těmi, kdo naprosto respektují vzhled, chování, hodnoty a identitu ostatních.

Přijetí okolím však není vždy samozřejmostí. Mezipatra letos slaví své dvacáté výročí, a s tím se mi vybavuje jedna osobní vzpomínka. V době první Duhy nad Brnem (dnes Mezipatra) jsem byl ve třetí třídě na základní škole ve vsi s méně než 300 obyvateli. V té době jsem si už uvědomoval, že se necítím úplně “správně” v kolektivu svých vrstevníků a vrstevnic. Věděl jsem, že vybočuji, a o to více jsem se trýznil snahou zapadnout mezi ostatní. Když už jsem jednou měl na chvilku pocit, že jsem okolního kolektivu součástí, spolužačka měla potřebu mi s posměškem připomenout: “Moje mamka říká, že tys vždycky byl a vždycky budeš jinej!” V tu chvíli mě polilo horko: “Ví to o mně všichni. Tahle hra nevychází, prostě nezapadnu.”

Tehdy bych si nikdy nepředstavil, že o dvacet let později budeme tam, kde jsme dnes. Často si pořád nejsem dost jistý sám sebou, ale jestli jsem na něco hrdý, pak je to LGBTQ+ komunita v Česku: plné sály na Mezipatrech, Malostranské náměstí plné demonstrujících za férové manželství, Letná plná tančících (i když rozmočených) barevných návštěvnic a návštěvníků Prague Pride a v neposlední řadě regionální průvody hrdosti vedené mladými odhodlanými lidmi. Umíme se bavit, umíme přemýšlet a zajímat se o queer život a hlavně umíme bojovat. Držme dál při sobě a buďme solidární ke svým queer souputníkům i jejich cílům.

Pokračujme spolu V proudu změn, těch pozitivních.

Pavel Bicek, ředitel festivalu