Film nadějného německého režiséra s íránskými kořeny, Faraze Shariata, v jehož příběhu tvůrce hojně čerpal ze svých životních zkušeností, je jakousi vizí „vysněné“ budoucnosti. Nic ve zlým totiž neodráží stav, ve kterém dnešní německá společnost je, spíše ji tlačí směrem, kterým by nejen režisér a jeho tým, ale i queer komunita sestávající z různých etnik, chtěli vidět budoucnost queer filmu. Unikátní snímek byl festivalem oceněn cenou hlavní poroty a bude slavnostně představen již ve středu 6. října v Kině Pilotů.
„Aktivismus je hlavním motorem práce našeho filmového kolektivu,“ řekl Faraz Shariat. Nikdy prý nechápal, proč queer lidé a lidé odlišné barvy pleti žijící v Evropě v evropském filmu chybí. Proto sám natočil snímek, kde se queer identita a etnicita protínají přímo v hlavních postavách, na nichž stojí celý příběh. „Chtěl jsem, aby hlavní postavy zobrazily queer identitu nekontroverzním způsobem. Nechtěl jsem, aby to byly jen oběti, drogoví dealeři nebo vedlejší postavy, co se příběhem sotva mihnou. Když se Arabové*Arabky nebo lidé z Blízkého Východu vyskytnou v queer tématu, většinou jsou zasazeni do diskurzu útlaku, stigmatu,“ vysvětlil Shariat.
Debutující režisér pojal po svém nejen obsah filmu, ale i přístup k jeho natáčení. „Mluví se teď hodně o diverzitě před kamerou, ale podle mě je stejně důležitá i za kamerou. Snažil jsem se najít do štábu maximální počet queer lidí a lidí jiné barvy pleti, protože to ovlivňuje atmosféru na place a vytváří bezpečné prostředí. Z natáčení jsem si odnesl velmi pěkné vzpomínky,“ uvedl režisér.
Velká část úspěchu filmu stojí na bravurně vybraných hercích*herečkách, kteří jsou propojeni vzájemnou chemií. Casting probíhal dva a půl roku a kromě profesionálů Shariat hledal i mezi neherci, jejichž osobní zkušenosti s imigrační a queer identitou při přípravách filmu rešeršoval. V rámci svého aktivistického přístupu k filmové tvorbě kladl důraz především na to, aby se s herci shodl v politických postojích a náhledu na společnost. Teprve na druhém místě byl podle jeho vlastních slov talent a vzájemné naladění mezi herci. Během natáčení se z nich stali blízcí přátelé a prý již hovoří o dalších společných projektech.
Na produkci filmu neměl Shariat a jeho kolektiv prostředky od žádné velké společnosti, dílo vznikalo jako DIY po obývácích a kavárnách. Když film vyhrál Teddy Award pro nejlepší film s LGBTQ tematikou na festivalu Berlinale, recenzenti psali, že tohle je budoucnost německého filmu. „Vytváří to na nás obrovský tlak. Ale dostáváme ohromnou spoustu dotazů od médií, festivalů i diváků a cítíme, že naše mise byla splněna,“ dodal Faraz Shariat.
