Argentinský režisér Marco Berger si pro svůj film Lovec vybral těžké, až mrazivé téma dětské pornografie. Ne proto, že by to byl v jeho zemi tak palčivý problém. Berger se prostě chtěl ve svém sedmém celovečerním filmu zaměřit na zkoumání morálky a osobních rozhodnutí, která člověka poznamenají na celý život. Proto stvořil postavu 15letého Ezequiela, který se po odjezdu rodičů lačně vrhá do poznávání své sexuality. Avšak záhy po prvních prožitcích s o pár let starším chlapcem se jeho osud začne ubírat zcela jiným směrem, než se zprvu zdálo.
Jako předlohu Berger využil policejní záznamy někdy z roku 2000, kdy učitel informatiky navázal vztah s 18letým mladíkem a spolu začali dodávat třinácti až patnáctileté chlapce na sex parties. „Tento motiv jsem zkombinoval s dalšími událostmi. Nechtěl jsem natočit realistický film. Chtěl jsem se soustředit na dospívajícího kluka, který si nemůže říct o pomoc, protože nemá, na koho se obrátit,“ řekl Marco Berger v Q&A na Mezipatrech.
Film je doslova nabitý sexuální energií, avšak scény nejsou v žádném případě explicitní. „Kdybych chtěl natočit film o pornografii nebo prostituci s nahými dospělými herci, neměl bych s otevřenými sexuálními scénami problém. Ale v tomto filmu jsem chtěl kritizovat porno s náctiletými,“ vysvětlil režisér svoje rozhodnutí naznačovat, ale nikdy nic neodkrýt. „Nešlo mi o to provokovat šokujícím snímkem. Chtěl jsem natočit inteligentní film, který bude k temnému problému dětské pornografie přistupovat delikátně.“ Proto si také našel herce věkem podobné postavám, které ztělesnili.
Na začátku působí Lovec jako klasický příběh dospívání, avšak brzy se stává thrillerem, kdy napětí a hrůzu pomáhá navodit zvláštní hudba. „Najednou se ztratíte a nevíte, kam ten film vede. A to je ta chvíle, kdy já můžu uchopit mysl a pozornost diváka. Pokud lidé mají trpělivost koukat na mé filmy a dostat se do nich, tak pro ně bude hodně těžké dostat se ven,“ popisuje Marco Berger.
Propojování žánrů je pro jeho filmy typické. Příště by se podle svých slov chtěl pokusit spojit sladký milostný příběh s retrofuturismem (představy o budoucnosti vzniklé v minulosti). „Občas říkám, že kdybych nebyl gay, byl bych skvělý režisér hororů a thrillerů,“ směje se Berger, jehož velkou inspirací v práci s myslí diváka je samozřejmě Alfred Hitchcock.
Se sexuální přitažlivostí mezi muži si režisér hraje od svého prvního snímku. Přesto říká, že nechce natáčet queer filmy. „Nikdo neřekne, že Pretty Woman nebo Hvězdné války jsou hetero film. Já to vidím stejně. Nechci říkat, že natáčím queer filmy. Vím, že jsou gay, ale nechci je tak označovat. Moje filmy jsou pro queer diváky, hetero, trans lidi, prostě pro všechny,“ uzavřel Berger Q&A.
