Moc, manipulace a šílenství ovládnou Brno už dnes
Mezipatra opouštějí Prahu (prý ve „velkém stylu") a zatímco část týmu se pomalu vzpamatovává z opulentního závěrečného večírku (více na blogu Mezipater), hlavní štáb se na jeden celý týden (od 16. do 22. listopadu) chystá žít Brno.
Téma již 13. ročníku akce, jejíž podtitul již čtvrtým rokem zní queer filmový festival, letos rozhodně neslibuje lacinou zábavu, a proto nezbývá než se přizpůsobit zběsilému tempu a absolvovat divokou jízdu poodhalující temná zákoutí moci, manipulace, šílenství. Nebojte, i tak se vaše lidskoprávní feministické srdce zatetelí a disciplinované tělo zvesela poskočí.
Zahřívací před-večer v HaDivadle po nezapomenutelném Víkendu (film získal uznání poroty i diváků v roce 2011) pokračuje tancem do rána s mottem „HaMBA beze studu", aby nalákal na oficiální páteční zahájení na Stadecu s jednou z mála komedií (samozřejmě mírně šílenou) Můj nejlepší den a následnou párty s „jemným úletem". Pro LGBTIQ komunitní scénu je snad zaznamenáníhodné, že na adopci úvodního filmu přispělo nově vznikající queer sdružení Masarykovy univerzity – QMU (čti „kvemu"), a můžeme tedy doufat v oživení stojatých teplých brněnských vod.
Mezipatrový artový maraton běží až do čtvrtka ve filmových sálech (malý i velký v Artu, Stadec), divadlem v Kabinetu Múz a diskusemi zejména v nově otevřeném Café Paradigma – ale i v přednáškovém sále Židovské obce.
Některé z letos uvedených snímků by dramaturgicky zapadly i do Jednoho světa, ať už je řeč o dokumentu o nenávistném tažení ugandských náboženských vůdců (podporovaných z USA!) proti gayům, lesbám i translidem ve snímku Říkejte mi Kuchu nebo o zachycení počátků aktivního boje za práva HIV pozitivních ve filmu Jak přežít mor. Pro pohled do historie gay aktivismu i do nělehkého každodenního života zajděte na Detlefa a pokud snesete chmurnější a realističtější verzi léčebny homosexuality než je roztleskávačka od Jamie Babbit, nahlédněte do církevního převýchovného tábora v Tohle je „Láska v akci" . Výčet dokumentů ani dokumentárních sérií tímto nekončí a každý/á z nich stojí za vidění.
Co se týče soutěžních hraných snímků, nezbývá než se zabydlet ve ztemnělých kinosálech. Tipy? V Praze prý bodovala v návštěvnosti nahá mužská těla, tedy filmy Neodcházej a Za zdmi: kromě drásavé závislosti lásky a festivalových cen otvírající i u nás téměř nezmapovaná témata, jako etnicita. Zenne z Turecka a Miláček z Indonésie by také mohly české kinematografii ukázat směr. Chilská Mapa zase může být lesbickým tahákem – nebo aspoň pro teoretické badatelky v oblasti porna nabídne možnost ztotožnění se s jednou z hrdinek, která je takto (akademicky) orientována. Ač je film psychologickým dramatem, avizuje humorný podtón. Podobně Místy oblačno bude pro Dot a Stellu (Thelmu a Louise v důchodovém věku), které prchají nejen před zákonem, ale i před snahou vnučky jedné z nich zavřít babičku do domova a zbavit ji nevítané „kamarádky". Že předivu moci lze se vzepřít a táhnout si po svém, ukazují Hlemýžďky. Ovšem sítě, osidla a svody jsou všude vůkol, a proto pozor na Jezero žen...
Série kraťasů – oblíbeného festivalového žánru – samozřejmě respektují téma též. Vedle poněkud off-topikově vyznívajících Balad o lásce, sexu a stylu tak zjistíme, že Kluci vedou chlapské řeči, shlédneme Sny superhrdinů nebo Pohádky pro zlobivé holky a spolu se zamilovanými páry si slíbíme Dont break maj hart, mrcho! Zjitřelé nálady skvěle doplní Ztracenci noci a Okouzlující podvodníci.
Mezi tématy diskusí jsou BDSM praktiky i s workshopem na výrobu pomůcek, perzekuce homosexuality v protektorátním Brně, ženy mezi kriminalitou a šílenstvím, domácí násilí v lesbických vztazích..., ale dozvíte se mimo jiné i proč má Batman bradavky. Divadelní múzy vám naservírují Punkovou marmeládu a Zlomatku, která chce svého homosexuálního syna „vyléčit stůj co stůj" (pozor, do 15 let nevhodné). Fotografická výstava Jana Duriny Those Girls zmapuje světoznámé vražedkyně a Look at me Gabriely Zikové a Antonína Pavlíka „ve snaze konfrontovat současné interaktivní umění, vědu a sociologii" možná nepříjemně zkonfrontují nás se sebou samými.
Proč ne? Na letošních Mezipatrech snad chybí už jen ztracená Foucaultova zpověď, takže škoda se nepřidat. Moc je všude kolem nás a šílenství jen krůček stranou do tmy podzimního večera. Nechme se ovlivnit, vtáhnout, nabít a ... (pozor: autorka tohoto textu neručí za výslednou manipulaci s ohněm).